Náměstek Stropnický má zásadní připomínky k novele stavebního zákona a chce zachovat pražské stavební předpisy a plánovací smlouvy. Tuto výsadu má hlavní město už 200 let. Ministerstvo pro místní rozvoj ovšem navrhuje pražské výjimky ze zákona vypustit, což by pro plánování další výstavby hlavního města mohlo znamenat velké problémy.
Hlavní město Praha zaslalo v ukončeném připomínkovém řízení k novele stavebního zákona z dílny Ministerstva pro místní rozvoj dvě zásadní připomínky. Požaduje zachování možnosti hlavního města mít vlastní stavební předpis a zachování tzv. plánovacích smluv pro zapojení developerů do výstavby městské infrastruktury.
Svou velikostí a významnou stavební aktivitou představuje Praha oproti zbytku republiky specifické území, kde se nejdříve a nejvíce projevují typologické inovace na jedné straně a vzhledem k dramaticky vysoké ceně nemovitostí zvýšené tlaky na prolamování zavedených regulativů na straně druhé.
„Vlastní předpis máme přesně 200 let a potřebujeme jej i nadále. Celostátní předpis je pro Prahu příliš obecný, neboť na místa, která rozhodují, není tolik vidět, jako na menším městě nebo v obci. Proto pražské stavební předpisy natvrdo regulují i to, co lze jinde řešit úvahou stavebního úřadu,“ uvedl náměstek pro oblast územního rozvoje a územního plánu Matěj Stropnický.
Praha také požaduje zachování tzv. plánovacích smluv. I ty Ministerstvo pro místní rozvoj navrhuje ze zákona vypustit. Umožňují přitom obcím uzavřít s investorem smlouvu o vybudování dopravní a technické infrastruktury.
„Je naprosto nepochopitelné, proč chce ministerstvo znemožnit zapojování soukromých financí do veřejné výstavby související infrastruktury. Je přece zřejmé, že soukromé developmenty vyvolávají veřejné investice v podobě kanalizací, komunikací, parků, školek, a tedy zvyšují náklady veřejných rozpočtů. Záběr plánovacích smluv je naopak třeba rozšířit z dosavadní dopravní a technické infrastruktury i na veřejnou vybavenost,“ řekl k situaci Stropnický.
K připomínce hlavního města ve věci výjimky pro vlastní stavební předpis se připojila i další připomínková místa, například Ministerstvo kultury a obrany, Úřad vlády či Ministerstvo pro lidská práva a legislativu. Ministr Jiří Dienstbier v odůvodnění uvedl: „Standardní problémy většího či poměrně velkého města se mění v odlišné, nesrovnatelně složitější otázky provozu velkoměsta, plnícího své funkce i v mezinárodním kontextu. Na řešení těchto otázek univerzální pravidla nestačí, často se nelze obejít bez atypických a jinde dosud neověřených postupů.“ „Absence nezávislé úpravy může zhoršit kvalitu života občanů Prahy absencí řady požadavků na kvalitu prostředí,“ uzavřel Stropnický.
První stavební řád vznikl v Praze v roce 1815 a teprve v roce 1833 byl vydán stavební řád pro zbytek českých zemí, obdobně pak stavební řád pro Prahu z roku 1886 kodifikující základní urbanistické regulativy. Vezmeme-li příklad z doby nedávné, nelze si nevšimnout, že pražská vyhláška z roku 1999 byla do velké míry inspirací pro aktuální podobu celorepublikových předpisů, vydaných později, zejména v oblasti umisťování staveb.
Zdroj, úvodní foto: praha.eu, wikimedia.org, Aktron
(zmk)
|